Zlín

Videointerview s Miroslavem Zikmundem

Ukázka z rozhovoru

"Já jsem dostal pověření, abych ten transport eskortoval do Tábora, protože většina těch vězňů byla z jižních Čech. Bylo to dost složité, protože v té době se ještě mezi Příbramí a tuším, že Milínem, tam se ještě bojovalo, ačkoli tu fotku jsem pořizoval 10. května. Ale teprve, myslím, dvanáctého došlo k definitivnímu zastavení.

Čili až několik dnů po podepsání příměří se ještě bojovalo mezi jednak Vlasovci a zbytky ustupujících německých armád. Čili my jsme museli dělat velikánský okruh přes Příbram, pak se vrátit do Prahy a přes Jince jsme se dostali až do toho Tábora. A tam jsem se s těmi mými svěřenci rozloučil. Od té doby jsem nikoho z nich neviděl. Ale pozoruhodné bylo, já jsem všem slíbil, že ty dvě fotky, které jsem tam pořídil, že jim je pošlu. Leč:

Vrátil jsem se potom do Prahy, tuším někdy kolem 15. května. A teď nastala hektická doba, protože po těch šesti letech zavření vysokých škol jsme měli primární zájem, společně s Jirkou Hanzelkou, s kterým jsme už tehdy připravovali plán na cestu kolem světa, abychom dostudovali. Nás překvapilo to zavření škol ve třetím semestru.

Čili teď jsem musel všecky ty věci stěhovat. Knihovnu a tak dále jsem stěhoval z té vybombardované Plzně do Prahy a ten soupis těch osmnácti koncentráčníků, který mě pořídil rukopisně pan Sivera, František se jmenoval, si vzpomínám. To byl starosta Českých Velenic.

Tak já jsem to někde prostě ztratil. A teprve po mnoha letech se mně podařilo, když jsem uspořádával svůj archiv, knihovnu a tak, jsem ten seznam našel. A to bylo v roce 1975, čili rovných třicet let po této události. Umíte si představit, že jsem musel předpokládat, že řada těch účastníků už buď nežije anebo jsou v nějakém takovém zdravotním stavu, který jim nedovoluje, aby možná vůbec na ten dopis odpověděli.

Pořídil jsem těch osmnáct nebo dvacet průklepů, poněvadž tehdy přístup k nějakému rozmnožovacímu stroji jsem neměl, v té době, nezapomeňme, byla už tuhá husákovská cenzura, tzv. normalizace. Tak jsem udělal průklepy, tak aby to bylo čitelné, a s těmi dvěma fotografiemi jsem všem těm účastníkům poslal. Pak jsem byl… To bylo naprosto neuvěřitelné, kolik jsem dostal dopisů."

Zurück